Sídlo čínské státní televize CCTV v pekingské obchodní čtvrti není dvojicí věží spojených mostem, i když tak z některých úhlů vypadá. Je to souvislá prostorová smyčka: dvě šikmé výškové části vyrůstají ze společné základny a nahoře se uzavírají převisem. OMA tím zpochybnila obvyklý model mrakodrapu, který pouze vrství shodná podlaží a soutěží o výšku.
Soutěžní návrh vznikl na začátku tisíciletí, budova byla dokončena v roce 2012. Autorský tým OMA vedli Rem Koolhaas a Ole Scheeren ve spolupráci s rozsáhlým čínským a mezinárodním projekčním zázemím. Program soustředil administrativu, zpravodajství, studia a produkci do propojeného okruhu. Forma měla vyjádřit, že televizní výroba není řada oddělených kanceláří, ale cyklus navazujících činností.
Největší technickou výzvou je 75metrový převis, v němž se obě části setkávají vysoko nad zemí. Síly se nepřenášejí jednoduchým svislým sloupem, ale proudí trojrozměrnou sítí ocelových prvků kolem celého pláště. Diagonální rastr fasády není jednotný ornament. Zahušťuje se tam, kde konstrukce potřebuje přenést větší namáhání, a tím dává statiku částečně číst zvenčí.
Výstavba spojení vyžadovala přesné načasování a sledování teploty. Dvě rozestavěné věže se vlivem vlastní hmotnosti, slunce a větru pohybovaly odlišně. Definitivní propojení muselo proběhnout v podmínkách, které omezily nežádoucí napětí. Budova tak ukazuje, že odvážný tvar nevzniká proti fyzice; je možný jen díky přesnějšímu modelu, měření a koordinaci výroby.
Z města se objekt neustále proměňuje. Jednou působí jako brána, jindy jako masivní blok nebo dvě nakloněné nohy. Tato nestálost narušuje klasické průčelí, které má jedinou hlavní tvář. Lidová přezdívka připomínající kalhoty zároveň ukazuje, že veřejnost si monumentální architekturu přivlastňuje vlastním humorem, bez ohledu na oficiální teorii.
Kritika se netýká jen tvaru. Stavba je sídlem mocné státní mediální instituce a její technická otevřenost neznamená institucionální transparentnost. Architektura může propojit pracoviště a vytvořit veřejnou trasu, nemůže sama změnit pravidla produkce informací. Symbolický výklad musí vždy rozlišovat mezi prostorovou myšlenkou a politikou klienta.
Budova také vznikla v době, kdy čínská města vyhledávala nápadné mezinárodní projekty. Pozdější oficiální kritika „bizarní architektury“ reagovala právě na vlnu objektů soutěžících o jedinečnost. CCTV je však obtížné odmítnout jako pouhou sochu: její forma vychází ze strukturální a provozní smyčky. Otázkou zůstává, zda mimořádná složitost přináší uživateli odpovídající hodnotu.
CCTV Headquarters změnilo debatu o tom, co může být výšková budova. Nevede ji vzhůru, ale kolem prázdna. Jeho největší přínos není v šokující siluetě, nýbrž v propojení konstrukce, programu a městského obrazu do jediného problému. Stejná jednota je zároveň důvodem, proč budovu nelze jednoduše napodobit bez ztráty smyslu.
