Peking chce v roce 2026 rozšířit síť zelených cest na 1 000 kilometrů a zpřístupnit čtyřicet dalších úseků nábřeží. Městský plán nesměřuje pouze k novým parkům. Propojuje zeleň, vodní plochy, pěší pohyb a obnovu veřejných prostorů v hustě zastavěných čtvrtích.
V předchozím roce město uvádělo více než 1 100 parků a plánovalo dalších pět set kilometrů zelených cest. Důležitá je právě návaznost. Samostatný park může sloužit jedné čtvrti, zatímco propojená trasa umožňuje delší pěší nebo cyklistický pohyb bez návratu do silničního provozu.
Program zahrnuje také menší zahrady a zelená místa v ulicích. Ty mají jinou funkci než velké historické parky. Nabízejí krátký odpočinek v docházkové vzdálenosti a mohou zlepšit stín, vsakování vody i pobytové podmínky v místech, kde není prostor pro rozsáhlý areál.
Tradiční parky přitom zůstávají základní součástí města. Beihai spojuje císařskou zahradu s jezerem o rozloze téměř 39 hektarů. Olympijský lesopark na severu představuje naopak novější rozsáhlou krajinu. Mezi nimi vzniká síť menších parků, řek a upravených břehů.
Peking chce dále obnovovat vodní koridory a pracovat s městskými čtvrtěmi jako se zahradním systémem. Význam se projeví hlavně v každodenním používání. Dobrý veřejný prostor musí být dostupný, průchozí a udržovaný, nestačí pouze zvětšit plochu zeleně ve statistice.
Pro návštěvníka je změna nejlépe patrná mimo nejznámější císařské areály. Trasy kolem Liangma River, Shichahai nebo novějších zelených koridorů ukazují, jak se voda a zeleň stávají součástí běžného pohybu městem. Peking tak doplňuje monumentální památky sítí míst určených pro každodenní život.
