Peking není městem, jehož hlavní památky vznikaly nahodile. Historické centrum organizuje severojižní osa dlouhá 7,8 kilometru. Začíná u Věží bubnu a zvonu na severu, pokračuje přes Zakázané město a náměstí Nebeského klidu a končí u brány Yongdingmen na jihu.
Osa se formovala od 13. století a po staletí určovala polohu císařských paláců, obřadních staveb, zahrad i veřejných prostranství. V roce 2024 byla jako soubor patnácti částí zapsána na Seznam světového dědictví. Důvodem není jen množství památek, ale mimořádně čitelné uspořádání hlavního města podle představ o řádu a symetrii.
Zakázané město stojí přibližně uprostřed kompozice. Na severu osu uzavírá dvojice historických věží, které sloužily k měření a oznamování času. Jižně od paláce navazuje prostor náměstí Nebeského klidu a dále obřadní areály Chrámu nebes a Oltáře boha zemědělství.
Nejlepší pohled na městskou logiku nabízí vrch v parku Jingshan bezprostředně severně od Zakázaného města. Z vyhlídkového pavilonu je patrné, jak se červené střechy paláce, hlavní brány a širší městská struktura skládají do jediné přímky. Moderní výškové budovy se objevují až za touto historickou vrstvou.
Centrální osa není uzavřeným muzeem. Prochází kolem živých hutongů, obchodních ulic, parků a míst každodenního setkávání. Její hodnota proto spočívá také v soužití obřadní architektury s městem, které se stále mění a současně si uchovává původní prostorovou kostru.
Pro první návštěvu dává smysl rozdělit trasu alespoň do dvou dnů. Severní část spojuje Věže bubnu a zvonu, Jingshan a Zakázané město. Jižní část pokračuje přes Qianmen k Chrámu nebes a Yongdingmen. Teprve tak vynikne Peking jako promyšlený celek, nikoli jen sbírka jednotlivých památek.
