Peking mohl být politickým centrem rozsáhlé říše jen tehdy, pokud dokázal uživit dvůr, vojsko a obyvatele daleko od nejproduktivnějších oblastí jihu. Velký kanál tuto vzdálenost překonával soustavou přírodních toků, umělých úseků, zdymadel, hrází a skladů. Není jednou přímou rýhou vykopanou v jediném období, ale postupně propojenou infrastrukturou s kořeny ve starověku a rozhodujícím rozvojem za dynastií Suej, Jüan, Ming a Čching.
Nejdůležitějším nákladem bylo daňové obilí. Stát vybíral část produkce a dopravoval ji do severních metropolí a posádek. Lodní cesta měla proti pozemní přepravě velkou kapacitní výhodu, vyžadovala však organizaci pracovní síly, lodí, skladování a kontroly ztrát. Kanál byl proto současně technickým dílem a správním systémem. Bez úředníků a pravidel by voda sama hlavní město nezásobila.
Trasa musela překonat rozdílné výšky a proměnlivé řeky. Čínští stavitelé rozvíjeli zdymadla, regulaci průtoku a hráze, zároveň však čelili zanášení a povodním. Změna koryta Žluté řeky mohla narušit celé úseky. Údržba nikdy neskončila; provozní dějiny jsou řadou oprav, obchvatů a sporů o vodu mezi dopravou, zemědělstvím a ochranou sídel.
Za dynastie Jüan se severní konec přiblížil novému hlavnímu městu. Oblast dnešního Tongzhou fungovala jako klíčový přístav, kde se náklad překládal a rozděloval. Sklady a vodní cesty propojovaly kanál s centrem Pekingu. Urbanizace Tongzhou proto není pouze moderním příběhem vedlejšího centra; navazuje na historickou roli brány, přes kterou do metropole proudily zdroje.
Železnice a moderní námořní doprava význam kanálu pro dálkové obilí omezily. Mnoho částí však dál sloužilo regionální dopravě, zavlažování a odvodnění. Dnes se přidává rekreace, obnova nábřeží a ochrana kulturní krajiny. Zápis na seznam UNESCO v roce 2014 zahrnuje vybrané úseky a prvky, nikoli automaticky každý kilometr historických tras.
Obnova vodní cesty může přinést veřejný prostor a ekologické zlepšení, ale také vytlačit staré provozy a obyvatele. Nové promenády snadno zakryjí, že kanál byl pracovním prostředím lodníků, nosičů a skladníků. Kvalitní interpretace proto potřebuje vedle císařských rozhodnutí také historii každodenní práce, obchodu a komunit podél vody.
Velký kanál ukazuje potenciál vodní dopravy, ale také obrovské náklady na zásahy do toků a trvalou údržbu. Historický úspěch nelze automaticky použít jako argument pro libovolný dnešní megaprojekt. Každá vodní cesta musí obstát v současných ekologických, ekonomických a klimatických podmínkách, nikoli v obdivu k dávnému inženýrství.
Při návštěvě Tongzhou je vhodné dívat se za nově upravené břehy a hledat vztah mezi vodou, sklady, mosty a městem. Kanál vysvětluje, odkud Peking bral materiální základ své moci. Paláce na centrální ose jsou viditelným vrcholem; tisíce kilometrů vodní logistiky byly mechanismem, který je udržoval při životě.
